Asklepieion

Proslulý léčebný lázeňský ústav zasvěcený bohu lékařství Asklépiovi se nachází necelé 4 km jižně od hlavního města Kos v oblasti Panajia Tarsou. Rozkládá se na úpatí pohoří Díkeos a je odtud nádherný výhled na protilehlé maloasijské pobřeží.

Stavba, zánik a znovunalezení Asklepieionu

Stavba monumentálních lázní trvala několik staletí. Nejstaršími dochovanými pozůstatky Asklepieionu jsou základy Apollónova chrámu ze 4. století př.n.l., jiné budovy a chrámy pocházejí z helénského a římského období. V roce 554 postihlo ostrov silné zemětřesení, Asklepieion byl srovnán se zemí a postupně upadal v zapomnění. Za vlády rytířů z řádu johanitů ve 14. až 16. století byl využíván jako kamenolom, odkud se těžily kameny pro stavbu přístavní pevnosti i obytných domů. Plundrování pokračovalo i za turecké nadvlády, kdy se mramorové bloky využívaly pro stavbu mešit. Koncem 19. století se mnoho vědců a archeologů pouštělo do pátrání po starověkých lázních, ovšem neúspěšně. Přesné určení polohy Asklepieionu bylo velmi obtížné, neboť jedinou indicií byla věta antického zeměpisce Strabona "Asklepieion stál na předměstí".

Teprve v roce 1902 byl objeven německým archeologem Rudolfem Herzogem a řeckým historikem Iakovosem Zarraftisem, jenž pocházel přímo z Kosu a mnoho let se zabýval studiem antických textů. Dne 9. října 1902 narazili na první mramorový kámen a o dva dny později na další desku, na níž bylo vyryto Asklépiovo jméno. Ve 30. letech 20. století se do rozsáhlých vykopávek pustili italští archeologové, kteří v roce 1936 zahájili spolu s řeckými řemeslníky restaurační práce. Dodnes se však nepodařilo objevit některá domnělá zařízení, jako např. sluneční a vzdušné lázně, divadlo pro pacienty či stadion, kde se odehrávaly zápasy.

Prohlídka Asklepieionu

Po vstupu do areálu uvidíte před sebou tři rozlehlé terasy propojené širokým schodištěm. První schodiště, vedoucí přes zbytky brány propylejí ke spodní terase, má 23 stupňů a je široké 13,50 metrů. Spodní terasa s rozlohou 93 x 47 metrů byla ze tří stran lemovaná krytou sloupovou síní. Přibližně 26 místností, do nichž se vcházelo ze síně, sloužilo patrně nemocným jako ubytovny a ošetřovny. Po levé straně schodiště si můžete prohlédnout pozůstatky římských veřejných lázní ze 3. století. V několika výklencích, které jsou zapuštěny do opěrných zdí druhé terasy, stávaly sochy bohů, z nichž dvě bez hlavy se dosud opírají o zeď. Výklenek vlevo těsně u schodiště je vyplněn kašnou ozdobenou soškou boha Pana. Horská voda bohatá na minerální látky sloužila již v dávných dobách helénských ke koupelím a ozdravným pitným kúrám. Vpravo od schodiště se v nice dochovaly zbytky oltáře, jehož dárcem byl osobní lékař římského císaře Claudia Xenophon.

Prostřední terasa, sloužící dříve jako náboženské centrum Asklepieionu, leží ve výšce 6 metrů nad spodní terasou. Schodiště je tentokrát o 3,50 metrů užší, počet stupňů se však zvýšil na 30. Dva znovu vztyčené sloupy po vaší pravé ruce vám naznačují, kde se dříve nalézal Asklépiův chrám, postavený v letech 300 až 250 př.n.l. Ještě dnes je možné rozeznat podle základů jeho chrámovou předsíň (pronáos) a hlavní prostor chrámu (cella) o velikosti 8,78 x 15,07 metrů. K chrámu přiléhaly obytné místnosti kněží. Na Asklépiově oltáři, který snadno poznáte podle ohraničení provazy, byla obětována zvířata.

Sedm znovu vztyčených korintských sloupů patří k Apollónovu chrámu ze 2. století n.l. Na východním okraji terasy se nalézají pozůstatky 17,30 metrů dlouhé a 6,48 metrů široké helénské haly, která pravděpodobně sloužila jako společenský dům. Jihozápadně od chrámu stojí exedra, otevřený výklenek polokruhového tvaru s kamennými sedadly.

K horní terase vede 38,50 metrů dlouhé schodiště s rekordními 60 stupni. Terasa o velikosti 80 x 60 metrů se nachází o 11 metrů výše než prostřední plošina a je z ní okouzlující výhled na okolní ostrovy a tureckou pevninu. Také tato terasa byla kdysi lemována ze tří stran sloupovou síní, z níž se vcházelo do místností určených k léčení nemocných. Dominantu tvoří 33,28 metrů dlouhý a 18,79 metrů široký Asklépiův chrám, postavený v dórském stylu v první polovině 2. století před n.l. Tento nový chrám byl bez oltáře.

Ze třetí terasy vede pěšina do svatého háje. Podle tradice zde nesměly vstupovat těhotné ženy a smrtelně nemocní lidé. Platil zde také přísný zákaz kácení cypřišů. Případné porušení zákazu bylo chápáno jako provinění proti bohu Apollonovi, otci Asklépia. V roce 31 př.n.l. se porušení zákazu stalo osudným admirálu Tyrulliovi, jenž nechal část háje vykácet a dřevo použil pro stavbu své lodi. Po vítězství u Actia byl popraven vojáky císaře Octaviana. Léčivá minerální voda z nedalekého pramene byla bohatá na síru a železo, proto byla využívána při léčbě revmatických onemocnění a kožních nemocí.

Fotogalerie neumožňuje zobrazit mapky v maximální velikosti, proto si je raději stáhněte do svého počítače a otevřete ve vlastním prohlížeči obrázků.